Kandidóza je plísňová infekce vyvolaná kvasinkou (houbou) jménem Candida albicans, která se v těle rozmnožila z důvodů nesprávného stravování, cukrovky, léčby širokospektrálními antibiotiky a podobně.
Kde se vyskytuje
Candida osidluje sliznice zažívacího ústrojí, močových a pohlavních orgánů, úst a hrdla. Častým místem osídlení bývá pochva a rovněž – převážně ve spojení s cukrovkou – konec penisu. Někdy také kvasinky napadají kůži v oblastech kožních záhybů, kde se kůže snadno zapařuje. Taková povrchová kvasinková infekce může být sice značně nepříjemná, může vyvolat i svědění a pálení – avšak doopravdy nebezpečné jsou jen kvasinkové infekce vnitřní. Ty totiž jednoznačně svědčí o tom, že organizmus nemá dost sil bránit se nákaze a má tudíž oslabenou imunitu. Vnitřní infekce navíc ukazují, že existuje nějaká jiná, podstatnější porucha organizmu, která umožnila candidě pomnožit se v míře, v jaké by jinak nepřipadala v úvahu.
Americké špičkové zdravotnické pracoviště Springhill Centre kupříkladu uvádí, že člověk v pokročilém stádiu rakoviny může mít ve střevech až sto procent bakterie candidy, což ovšem znamená, že pro jiné, “přátelské” bakterie už ve střevech není místa. Přitom bychom měli mít těchto “přátelských” bakterií – naprosto nezbytné podmínky trávení – 85 až 90 procent.
Candida ovšem škodí i jinak
Její výměšky patří k nejzhoubnějším rakovinotvorným látkám – tyto “výkaly” těžce narušují stěny buněk. Buňky v jejich přítomnosti oxidují a hnědnou (asi jako rozkrojené jablko), dělí se na polovinu a toto dělení se neustále zrychluje. Různé “idy”, které se u nás vzápětí objevují (bronchitidy, laryngitidy aj.) jsou důkazem, že se tělo snaží poškozených buněk zbavit. Častým příznakem přemnožení candidy (a ubývání schopnosti imunitního systému tělo bránit) bývají anginy a zduření lymfatických uzlin. Antibiotika nemívají valný účinek – často dokonce hubí spoustu dalších bakterií, včetně těch, které tělo potřebuje, a candidě přitom nijak moc neublíží. To ovšem neznamená, že by s candidou nešlo bojovat. Přírodní postupy bývají docela úspěšné – vždycky ovšem musí být soustavné a komplexní, ojedinělé “kampaně” nemívají valný význam.
Čeho se vyvarovat
Tak například se ukazuje, že candidě je velice nepříjemné prostředí acidobazické rovnováhy organizmu, kdežto v každém jiném prostředíse cítí jako “ryba ve vodě”. V kyselém je candida rychlá, pohyblivá, snadno se šíří i do nejvzdálenějších míst. V alkalizovaném je naproti tomu líná, lepkavá, snadno ulpívá na jakémkoli obrysu, v místech takto postižených vytváří skládky a podmínky pro vznik cyst i nádorů. Tento alkalický stav, doprovázený navíc spoustou hlenů – je nebezpečnější. “Usazená” candida se totiž “zabydluje” na stěnách střev, tvoří zde podhoubí a střeva perforuje. Je logické, že k dalším krokům musí nutně patřit omezení všeho, co v těle vytváří kyseliny (bílé pečivo, moučníky, zavařeniny, káva, cukr, maso a zejména uzeniny, vývary z mas, víno, ale současně i všechny potraviny s obsahem barviv a konzervantů a například megadávky syntetického vitamínu C), a současně také všechno, co tělo příliš alkalizuje – brambory, mléko a mléčné výrobky (kromě omezeného množství jogurtů a tvarohu), oříšky a další. Lidé s kandidózou by neměli podcenit žádnou maličkost, například ani tu, že soja podporuje její růst a že pokud už budou mít chuť na ryby, je třeba dávat přednost mořským před rybničními. Doslova nenahraditelným prostředkem při potlačování candidy je česnek nebo alespoň česnekové tablety. Česnek má nejen silný protihoubový účinek, ale obsahuje také germánium, které je pravděpodobně protirakovinné. Ani při užívání česneku jako léku nemají smysl “kampaně” – už při jeho vysazení na 3 až 5 dnů se candida opět pomnoží na původní úroveň a nezbyde nám, než začít s česnekem od začátku. Stačí užívat 2 až 3 stroužky denně, ovšem systematicky, nejméně po celý rok.
